Asi není třeba říkat, že schody patří k věcem, které většina z nás ani nevnímá. Jejich překonávání je tak vtištěno do naší svalové paměti, že je překonáváme automaticky. A vzhledem k tomu, že v současné době jsou standardizované, co se týče výšky a hloubky každého jednotlivého schodu, stejně jako jejich počtu na schodišti, můžeme jít prakticky kdekoliv bez větších problémů.
Ovšem zdaleka ne všichni to mají tak snadné. Bohužel existuje stále spousta lidí, kteří jsou invalidní, nebo mají omezenou možnost pohybu končetin, či je pro ně tento pohyb bolestivý, například z důvodu artrózy kolenou či kyčlí.
Avšak i oni, pokud nejsou zavřeni celý den doma, potřebují schodiště překonávat. Zvláště pokud bydlí například v bytě v paneláku. Ale jak na to? Je totiž jasné, že pro ně to tak snadné nebude. Někteří, kteří mají potíže mírnější, dokážou, byť s bolestí, schodiště překonat. Tedy pokud jich není mnoho. Výšlap například do pátého patra by dělal problémy i leckterému zdravému člověku.
Ovšem co mají dělat ti, kteří vůbec chodit nemohou, případně nedokážou své nohy zvednout tak, aby mohli shody překonat? I na ty se naštěstí na mnoha místech myslí. V soukromých domech obvykle najdeme výtahy. Ty byly a stále jsou součástí každého paneláku, právě z důvodu pomoci těmto lidem.
Najdeme je také na veřejných místech, například v nákupních centrech či stanicích metra. Ty mohou také představovat nebezpečí, zvláště ty, kde je rychlejší typ jezdících schodů. Ačkoliv totiž na nich není potřeba pohyb, neboť vás svezou dolů samy, při nástupu na ně je potřeba pohybovat se celkem rychle. A to je nad možnosti některých lidí.
Dobrá, ale do budovy, ve kterých výtah není? Ani tady není třeba si zoufat. Na mnoha takových místech totiž najdeme pojízdné sedačky, připevněné k zábradlí. Na ně se člověk posadí, a ona jej stisknutím tlačítka vyveze nahoru nebo dolů.
Jak je vidět, myslí se i na nemohoucí lidi. A to je dobře, neboť oni naši pomoc skutečně potřebují.