Myslím si, že každé dítě si zaslouží velikou péči svých rodičů a zbytku rodiny. Jenomže někdy ale to nejde a rodiče nemůžou mít dítě. A je to potom velice smutné, protože znám kamarádku, která velice touží mít dítě, ale bohužel se jí to vůbec nedaří. Ani nevíte, jak mi to rve srdce. Protože mě se před čtyřmi lety narodila krásná dvojčata a jsem opravdu moc pyšná máma. Svoje děti miluji nadevše a vůbec si už bez nich nedokážu představit život. Já vlastně žiji hlavně pro svá dvojčata, protože přítel se na mě vykašlal, když děti měly půl roku. On můj přítel prostě nesnesl pláč děti, a to ostatní kolem toho, kdy se musí člověk starat o dítě.
Já vím, že když chodil přítel do práce, tak si chtěl doma odpočinout a nejenom poslouchat řev svých malých dětí. Já tohle chápu, ale přeci neovlivním to, kdy budou děti brečet a kdy nebudou plakat a budou jenom tiše spinkat. A když děti byly nakrmené a byly spokojené, tak prostě brečely a nikdo nevěděl proč. Tak to přítel nevydržel a raději se odstěhoval a rozešel se se mnou. Ještě další půlrok jsem to docela špatně nesla a bylo to takové nefér jednání ze strany přítele, jenomže potom jsem si řekla, že si přítel mě a děti prostě nezaslouží. A tak je lepší, když přítel odešel.
Nicméně, ale abych se vrátila ke kamarádce, jak je to už opravdu hodně dlouho, kdy se ona se se svým přítelem snaží o dítě. Je to asi šest let a vůbec se jim to nedaří. Takže oni se bohužel taky rozešli, a to kvůli tomu, že jeden druhého obviňoval z toho, že děti mít nemůže. A když jsem jim říkala, ať si společně zajdou k lékaři, aby se našla příčina toho, proč nemůžou mít dítě, tak nesouhlasili. Jeden prostě podezříval druhého, a nakonec to dopadlo tak, že se taky rozešli a já jenom doufám, že se možná k sobě vrátí, protože tvořili opravdu moc krásný pár. A třeba postupem času by dítě spolu měli. I když by to třeba bylo moc složité, tak nikdo do budoucnosti nevidí.