Nejprve se snažíte dítěti domluvit, utišit jej, ale většinou nakonec vzdáte nákupy dřív, než jste začali a táhnete vzpouzející se dítě pryč. Za vámi se dívá spousta zvědavých očí a spousta z nich kroutí hlavami nad tím, že nezvládáte výchovu a vy jste při tom rudá studem i vztekem zároveň. Zdá se vám to povědomé? Tato nebo podobná situace potrápí nejednu maminku.
Období vzdoru
Většina odborné literatury uvádí, že období vzdoru přichází mezi druhým a třetím rokem. Dítě je náladové, tvrdohlavé, odmlouvá a vzteká se. Při těchto záchvatech kope kolem sebe, hází věcmi, nezřídka sebou plácne a hystericky ječí. Proč k těmto záchvatům vlastně dochází? Dítě si začíná uvědomovat samo sebe a chce se prosadit.
Něco jsem si o tomto tématu přečetla a začala jsem se připravovat, že jednoho dne může toto období přijít. Jaké bylo ale moje překvapení, když přišlo o mnoho dříve a to když bylo mému milovanému děťátku lehce pod rok. Sotva se naučila sedět, musela jsem být hned ve střehu, aby se nezranila. Jakékoliv NE, NESMÍŠ nebo NECH TO (jakkoliv mírně řečeno) vedlo ke vzteku, prohnutí se do luku a padání bezhlavě na podlahu . Když to viděla jedna moje známá, řekla mi, že tohle u svých dětí neviděla, že obdobím vzdoru neprošly. Její děti jsou už ale dospělé a podle mého názoru si každé dítě projde tímto obdobím, jen některé dejme tomu s větším klidem. Lidský mozek je geniální a dokáže časem vytěsnit nepříjemné situace a ponechat si vzpomínky „lepší“. A kdo by si chtěl pamatovat vzteklé scény. Raději budete vzpomínat na to, jaké bylo vaše dítko usměvavé sluníčko a jak brzy začalo chodit. Proto si myslím, že nejsou fér vyčítavé pohledy cizích lidí, kteří vás soudí, jaká jste matka, když nezvládnete jednu z těchto vypjatých situací.
Co tedy radí odborníci? Zachovat klid. Ale jak, je přece tak těžké se ve stresu uklidnit. Možná někomu pomůže se nejprve nadechnout anebo napočítat do pěti. Můžete zkusit odvést pozornost na něco jiného. Začít křičet taky, aby dítě vidělo svůj obraz, aby pochopilo, že tímhle chováním ničeho nedosáhne. Dítě ignorovat, dokud nepřestane. Upřímně, zkusila jsem toho více a nic moc nezabírá. Jakmile upadne do toho svého amoku, nic jiného nevnímá. Většinou zabere, když vidí, že si z toho nic nedělám, jen se na ni v klidu koukám. Po chvíli ji to přestane bavit a jde si zase hrát. Bohužel na některých místech je tato taktika neproveditelná. Třeba už v tom zmiňovaném obchodě, kdy se snažíte co nejrychleji zmizet všem z očí. Přeji maminkám v podobné situaci mnoho zdaru a pevné nervy.